- All e-books and audiobooks on The New Life Mission website are free
- Explore multilingual sermons in global languages
- Two new revised editions in English have been released
- Check out our website translated into 27 languages
Due to COVID-19 and disruption to international mail service
we have temporally suspended our ‘Free Print Book service’.
In the light of this situation we are not able to mail you the books at this time.
Pray that this pandemic will end soon and the resumption of the postal service.
Pray that this pandemic will end soon and the resumption of the postal service.
Subject 1 : Hřích
[1-1] Abychom mohli být vykoupeni, musíme nejprve vědět o svých hříších (Marek 7:8-9)
„Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. A ještě řekl: ,Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!‘“
(Marek 7:20-23)
„A řekl, ‚Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.‘“
Nejprve bych chtěl definovat hřích. Existují hříchy určené Bohem a hříchy vymezené člověkem. Slovo hřích v řečtině znamená ‚minout se cílem.‘ To znamená dělat něco nesprávně. Je hříchem, jestliže správně nenásledujeme řád Boží. Podívejme se nejprve na hříchy vymezené člověkem.
Co je hřích?
Hřích znamená nepodvolit se Božímu řádu.
Hřích znamená nepodvolit se Božímu řádu.
Hřích poměřujeme podle svého svědomí. Jinak řečeno, nejde o přestupek proti Božím přikázáním, ale o něco, co posuzujeme na základě vlastní minulosti, srdce a svědomí.
Jde o soud každého jednotlivce. Jeden a týž čin může i nemusí být považován za hřích, ale záleží na rozdílných osobních standardech. Proto nám Bůh dal 613 článků Zákona, jež nám mají sloužit jako standard pro soud.
Diagram zobrazuje hřích člověka.
národní právo, občanské právo svědomí člověka Boží zákon morálka, společenské normy
Proto bychom naše standardy nikdy neměli zakládat na našem svědomí.
Hřích podle našeho svědomí není v souladu s tím, co za hřích určil Bůh. Proto bychom neměli poslouchat své svědomí, ale spíše založit své činy na přikázáních Božích.
Každý z nás má vlastní představu o tom, co je to hřích. Někteří jej považují za nedostatečnost, jiní za uchýlený postoj.
Například lidé v Koreji zatravňují hroby svých rodičů a považují za svou povinnost trávu pečlivě kosit a o hroby se dobře starat až do své smrti. Avšak v primitivním kmenu na Papuji-Nové Guineji potomci uctívají své mrtvé rodiče tím, že si členové rodiny jejich těla rozdělí a sní je. (Nejsem si jist, zdali těla před konzumací vaří či ne). Zřejmě jde o opatření, jež má zabránit tomu, aby bylo tělo předka pozřeno hmyzem. Tyto zvyky ukazují, že se lidské pojetí hříchu může velice lišit.
Stejně je to s pojetím dobra i hříchu. Bible nám nicméně říká, že hřích znamená nepodvolit se Božímu řádu. „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. A ještě řekl: ‚Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!‘“ (Marek 7:8-9). Bůh se nestará o to, jak vyhlížíme navenek. On nahlíží do našich srdcí.
MÍT VLASTNÍ KRITERIUM JE HŘÍCH PŘED BOHEM
Co je nejvážnějším hříchem?
Znevažování slova Božího.
Znevažování slova Božího.
Dovolte mi říci, co je hřích před Bohem. Je to selhání v úsilí žít podle Jeho vůle. Je to nevíra v Jeho Slovo. Bůh řekl, že hříchem je žít jako farizeové, kteří odmítli přikázání Boží a upřednostnili své tradiční učení. Ježíš považoval farizeje za pokrytce.
„V jakého Boha věříš? Uctíváš Mne a vážíš si Mne skutečně? Chlubíš se Mým jménem, ale ctíš Mne skutečně?“ Lidé se pouze dívají na vnější podobu a znevažují Jeho Slovo. A to je hřích před Bohem. Nejvážnější hřích je znevažování Jeho Slova. Jsi si toho vědom? To je hřích hříchů.
Naše slabosti jsou pouhé chyby, pouhá přestoupení. Omyly, které činíme, a špatnosti, jež pácháme vinou své nedostatečnosti, nejsou zásadními hříchy, ale chybami. Bůh odlišuje hříchy od chyb. Ti, kteří znevažují Jeho Slovo, jsou hříšníky, i kdyby byli bez chyb. Jsou velkými hříšníky před Bohem. Proto Ježíš peskoval farizeje.
V pěti knihách Mojžíšových (Pentateuch), od Genese po Deuteronomium, jsou dána přikázání, jež nám říkají, co máme konat a co konat nesmíme. Jsou to slova Boží, Jeho přikázání. Nemusíme být schopni dodržovat je na sto procent, ani nemusíme být schopni dodržovat je všechny, ale měli bychom je uznat za Jeho přikázání. Dal nám je na počátku a jako taková je musíme přijmout.
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Genesis 1:1). Potom řekl, „‚Buď světlo!‘ A bylo světlo“(Genesis 1:3). Stvořil vše a dal Zákon.
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, to Slovo bylo Bůh“ (Jan 1:1,14). Jak se nám tedy Bůh vyjevil? On Sám se nám vyjevuje prostřednictvím přikázání. Bůh je Duch. A jak nazýváme Bibli? Nazýváme jí slovo Boží.
Je zde řečeno, „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice“ (Marek 7:8). Existuje 613 článků Jeho Zákona. Konej to a nečiň ono, cti své rodiče... atd.
Ve Čtvrté knize Mojžíšově (Leviticus) se říká, že ženy musí konat to a muži by měli konat ono, také to, co se má dělat, když uhyne domácí zvíře... Existuje 613 takových článků, Jeho Zákon.
Ale poněvadž nejde o slova lidské bytosti, neměli bychom o nich přemýšlet znovu a znovu. Měli bychom poslechnout Boha, a i kdybychom nebyli schopni dodržet všechny Jeho Zákony, měli bychom je alespoň uznat.
Existuje jediné Boží slovo, které by nebylo správné? Farizeové opustili přikázání Boží a nad Jeho přikázání povyšovali lidskou tradici. Slov svých představených si vážili více než slov Božích. To se stalo v době, kdy byl zrozen Ježíš. Nejprotivnější Ježíšovi bylo, když lidé neuznávali slovo Boží.
Bůh nám dal 613 článků Zákona, aby nás učil, že On je Pravda, že On je Bůh, aby nás poučil, co jsou naše hříchy, a rovněž aby nám ukázal Svou Svatost. Poněvadž my všichni jsme před Ním hříšníky, měli bychom věřit v Ježíše, kterého nám Bůh ze Své lásky poslal, měli bychom žit ve víře.
Všichni, kteří opustili Jeho Slovo či nevěří, jsou hříšníky. Rovněž ti, kteří nejsou schopni dodržovat Jeho Slova jsou hříšníky, nicméně opustit Jeho Slovo je hřích nejzazší. Všichni ti skončí v pekle. Nevěřit je hřích před Bohem.
DŮVOD, PROČ NÁM BŮH DAL ZÁKON
Proč nám Bůh dal Zákon?
Abychom poznali své hříchy a trest za ně.
Abychom poznali své hříchy a trest za ně.
Proč nám Bůh dal Zákon? Abychom poznali své hříchy a vrátili se do Jeho náruče. Dal nám 613 článků Zákona, abychom mohli poznat své hříchy a mohli být Ježíšem vykoupeni. To je důvod, proč nám Bůh dal Zákon.
V Listě Římanům 3:20 se praví, „ze zákona pochází poznání hříchu.“ Z toho vidíme, že Bůh nám nedal Zákon, aby nás nutil podle něj žít.
Co je pak tedy ono poznání, které nám pochází ze Zákona? Je to poznání, že jsme příliš slabí na to, abychom se mohli Zákonu podřídit v jeho plnosti, a poznání toho, že jsme před Ním hříšníky. Co poznáváme z 613 článků Jeho Zákona? Poznáváme své nedostatky, svou neschopnost žít podle Jeho Zákona. Poznáváme, že my, Boží tvorové, jsme neschopné bytosti. Poznáváme, že jsme před Ním hříšníky a že bychom podle Jeho Zákona všichni měli skončit v pekle.
Co nám zbývá, když poznáme své hříchy a svou nemohoucnost? Pokusíme se stát se dokonalými bytostmi? Ne. Musíme uznat, že jsme hříšníci, musíme uvěřit v Ježíše, být vykoupeni skrze Jeho spásu vody a Ducha a děkovat Mu.
Dal nám poznat Zákon z toho důvodu, aby nám dal poznat naše hříchy a tresty za ně, abychom tak poznali, že bez Ježíše nemůžeme být před peklem spaseni. Uvěříme-li v Ježíše jako našeho Spasitele, budeme spaseni. On nám dal Zákon, aby nás zachránil.
Dal nám Zákon, abychom poznali, jak jsme zcela hříšní, a aby uchránil naše duše od hříchu. Dal nám zákon a poslal nám Ježíše, aby nás spasil. Poslal nám Svého vlastního Syna, aby prostřednictvím křtu sňal naše hříchy. A my můžeme být spaseni vírou v Něj.
Musíme uznat, že jsme beznadějní hříšníci, a musíme věřit v Ježíše. Jedině tak můžeme být osvobozeni od hříchu, stát se Jeho dětmi a navrátit Bohu slávu.
Měli bychom porozumět Jeho Slovu. Všechny počátky pocházejí od Něho. Rovněž bychom měl začít u Jeho Slova a porozumět pravdě vykoupení skrze Jeho Slovo. To je pravá a správná víra.
CO JE V SRDCI ČLOVĚKA?
Co bychom měli před Bohem činit?
Měli bychom přiznat své hříchy a prosit o spasení Boží.
Víra by měla začít u Jeho Slova a skrze Jeho Slovo bychom měli věřit v Boha. Když tak neučiníme, upadneme do klamu, do falešné víry.
Kdyby si farizeové a zákoníci byli vědomi slova Božího, nemohli by kárat Ježíšovy učedníky za to, že jedí chléb nemytýma rukama. Slovo nám říká, že člověka nemůže ne znečistit nic, co do něho vstupuje zvenčí, poněvadž to putuje ne do jeho srdce, ale do jeho žaludku a vychází to ven.
Jak je řečeno v Markovi 7:20-23, „A řekl: ‚Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.‘“ On řekl, že lidé jsou hříšníci, poněvadž byli zrozeni z hříchu.
Rozumíte, co to znamená? My všichni jsme potomky Adama. Nemůžeme vidět pravdu, protože ani nepřijímáme všechna Jeho Slova a ani v Ně nevěříme. Co je v srdci člověka?
Podívejme se na Marka 7:21-22. „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.“ Všechno to vychází ze srdce člověka a znesvěcuje jej i všechny ostatní.
V Žalmech je zaznamenáno, „Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ (Žalm 8:4-5).
Proč se nás ujímá? Ujímá se nás, poněvadž nás miluje. On nás stvořil, miloval nás a slitoval se nad námi hříšníky. Očistil nás od všech našich hříchů a učinil nás Svým lidem. „O Pane, Pane náš, jak vznešené je Tvé jméno na zemi i na Nebi!“ pěl král David ve Starém zákoně, když poznal, že se Bůh chce stát Spasitelem všech hříšníků.
V Novém zákoně říká apoštol Pavel totéž. Je tak ohromující, že my, Boží tvorové, se můžeme stát Jeho dětmi. To jen díky Jeho slitování nad námi. To je láska Boží.
Pokus o život v naprostém souladu se zákony Božími je v určitém smyslu i výzva pro Něj. Rovněž myšlení pochází jen z naší nevědomosti. Není správné žít mimo Jeho lásku, zatímco se snažíme dodržovat Zákon a modlíme se. Je Boží vůlí, abychom díky Zákonu poznali, že jsme hříšníci a abychom uvěřili ve vykoupení prostřednictvím vody a krve (Ducha).
Jeho Slovo je zapsáno v Markovi 7:20-23, „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
Ježíš řekl, že co vychází z člověka, včetně hříchů, jej znesvěcuje. Jídlo, jež nám dává Bůh, nemůže člověka znesvětit. Všechna stvoření jsou čistá, leč to, co vychází z člověka, naše hříchy, člověka znesvěcuje. My všichni jsme potomci Adamovi. Jak jsme vlastně zrozeni? Jsme zrozeni s dvanácti druhy hříchů. Není to pravda?
Můžeme vlastně žít bez hříchu? Nikoli, setrváváme v hříchu, poněvadž jsme s hříchem již zrozeni. Můžeme přestat hřešit jen díky tomu, že známe Zákon? Můžeme žít podle přikázání? Nikoli.
Čím více se o to snažíme, tím je to obtížnější. Měli bychom poznat své omezení a naše úsilí vzdát. S pokornou duší pak můžeme přijmout Ježíšův křest a Jeho krev, jež nás zachraňují.
Všech 613 článků Zákona je pravých a správných. Nicméně lidé jsou hříšníky už od momentu početí, již v matčině lůně. Když poznáme, že zákon Boží je pravý a že my lidé jsme hříšníci, kteří se nikdy nemohou sami napravit, poznáme zároveň, že potřebujeme slitování Boží a že potřebujeme být vykoupeni Ježíšem prostřednictvím vody, krve a Ducha. Jestliže uznáme své omezení – skutečnost, že se nemůžeme napravit sami- a poznáme, že za své hříchy budeme posláni do pekel, nezbývá nám, než se spolehnout na vykoupení Ježíšovo.
Tak můžeme být vysvobozeni. Měli bychom vědět, že být před Bohem správní či dobří není v našich silách. Proto musíme před Bohem uznat, že jsme hříšníci odsouzení k peklu. Můžeme se modlit za Jeho smilování. „Bože, prosím, zbav mě hříchů, smiluj se nade mnou.“
Často pohlížíme na Davidovu modlitbu jako na zapsané Slovo Boží. „A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu“ (Žalm 51:6).
On věděl, že je ztělesněním hříchu a že je zkažený natolik, aby byl uvržen do pekla. Ale přiznal to před Bohem. „Jestliže mne nazveš hříšníkem, jsem hříšník; jestliže mne nazveš spravedlivým, jsem spravedlivý; jestliže mne Ty zachráníš, budu spasen a jestliže mě pošleš do pekla, v pekle skončím.“
Toto je správná víra. Tak jsme spaseni. Tací bychom měli být, chceme-li být připraveni na vykoupení Ježíšovo.
MĚLI BYCHOM PŘESNĚ VĚDĚT, CO JSOU NAŠE HŘÍCHY
Poněvadž my všichni jsme potomky Adamovými, máme v srdci chtíč. Avšak co nám říká Bůh? Říká nám, abychom nepáchali cizoložství. V srdcích máme vraždu, ale co nám říká Bůh? Vraždit nám zakazuje. Každý z nás ve svém srdci odporuje rodičům, ale On nám říká, abychom své rodiče ctili. Měli bychom poznat, že všechna Jeho slova jsou pravá a správná a že každý z nás má v srdci hřích.
Mám pravdu nebo ne? Co tedy musíme činit před Bohem? Musíme uznat, že jsme ztělesněním hříchu, beznadějnými hříšníky. Není správné se domnívat, že jsme včera, kdy jsme vykonali dobré skutky, byli spravedlivými a dnes že jsme hříšníky, poněvadž jsme dnes zhřešili. Jsme hříšníky od narození. Vždy zůstaneme hříšníky ať uděláme cokoli. Proto bychom měli být vykoupeni prostřednictvím Ježíšova křtu.
Nejsme hříšníky vinou svých činů: cizoložství, vraždy, krádeže..., nýbrž jsme hříšníky, protože jsme se už jako hříšníci narodili. Narodili jsme se s dvanácti druhy hříchu. A poněvadž jsme v očích Božích hříšníky od narození, nemůžeme se napravit vlastním úsilím. Můžeme pouze předstírat, že jsme dobří.
Jsme zrozeni s myslí naplněnou hříchy jako vražda, krádež atd. Tak jak bychom mohli být spravedlivými jen proto, že zrovna nepácháme hříchy? Být před Bohem spravedliví není v našich silách. Tvrdíme-li, že jsme spravedliví, je to pokrytectví. Ježíš nazýval farizeje a zákoníky ,pokrytci.‘ Lidé jsou hříšníky od narození a hřeší před Bohem po celý svůj život.
Každý, kdo tvrdí, že v životě nebojoval, ani nikoho neudeřil a ani nikomu ni jehlu neukradl, lže, poněvadž všichni lidé jsou od narození hříšníky. Je to lhář, hříšník a pokrytec. Takto jej vidí Bůh.
I ty jsi od narození hříšníkem. I kdybys nespáchal jediný hřích, směřuješ do pekla. I kdybys všeobecně dodržoval Zákon a většinu přikázání, stále budeš hříšníkem odsouzeným do pekla.
Co bychom tedy měli činit tváří v tvář takovému osudu? Musíme Jej žádat o smilování a spolehnout se na Něj, že nás spasí z našich hříchů. Jestliže nás On nezachrání, nezbývá nám než ocitnout se v pekle. To je náš osud.
Ti, kteří přijímají Jeho Slovo, zároveň přiznávají, že jsou skutečně hříšníky. A rovněž vědí, že jsou spravedlivými. Proto vědí, že opustit Jeho Slovo, neuznat Jeho Slovo je hřích. Ti, kteří Jeho Slovo přijímají, jsou spravedlivými, třebaže předtím hřešili. Jsou znovuzrozeni v Jeho Slovu a dostává se jim Jeho milosti. Tito jsou požehnaní mezi požehnanými.
TI, KTEŘÍ SE SNAŽÍ BÝT VYKOUPENI PROSTŘEDNICTVÍM VLASTNÍHO DÍLA, JSOU STÁLE HŘÍŠNÍKY
Kdo jsou hříšníci, přestože věří v Boha?
Ti, kteří se snaží být vykoupeni prostřednictvím vlastního díla.
Ti, kteří se snaží být vykoupeni prostřednictvím vlastního díla.
Podívejme se na list Galatským 3:10 a 11. „Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘ Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘“
Je řečeno, že „proklet je každý, kdo nesetrvává ve všem, co je psáno v knize zákona.“ Ti, kteří sice věří v Ježíše, ale pokoušejí se ospravedlnit vlastním dílem, jsou pod kletbou. Kde se ocitají ti, kteří se snaží ospravedlnit vlastním dílem? Ocitají se pod kletbou Boží.
Proč nám Bůh dal Zákon? Dal nám Zákon pro poznání hříchu (Římanům 3:20). Pro poznání toho, že jsme naprostými hříšníky odsouzenými do pekla.
Proto byste měli uvěřit v křest Ježíše, syna Božího, a být tak znovuzrozeni z vody a Ducha. Pak budete zachráněni ze svých hříchů, stanete se spravedlivými, získáte věčný život a dostanete se do nebes. Neste víru ve svých srdcích.
NEJDOMÝŠLIVĚJŠÍ HŘÍCH NA SVĚTĚ
Co je nejdomýšlivější hřích na světě?
Pokusit se žít podle Zákona.
Pokusit se žít podle Zákona.
Nic není důležitější než víra v Boha. Jsme obdařeni tím, že je nám dána víra v Jeho požehnání. On se rozhodl spasit všechny, kteří věří v Jeho Slovo.
Nicméně dnes žije mnoho lidí, jež se snaží žít podle Jeho Zákona. Taková je většina křesťanů. Je sice chvályhodné, že se pokoušejí žít podle Zákona, avšak je to vůbec možné?
Musíme poznat, jak bláhové je pokusit se žít podle Jeho Zákona. Čím více se o to snažíme, tím je to obtížnější. On pravil: „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Božího“ (Římanům 10:17). Pro spasení musíme odvrhnout naši nadutost.
PRO SPASENÍ SE MUSÍME ZŘÍCI VLASTNÍCH MĚŘÍTEK
Co musíme učinit v zájmu spasení?
Musíme se zříci vlastních měřítek.
Musíme se zříci vlastních měřítek.
Jak může být člověk spasen? Tím, že v sobě samém pozná hříšníka. Je mnoho nevykoupených jen proto, že se nedokázali vzdát svých nesprávných věr a úsilí.
Bůh praví, že ti, kteří spoléhají na knihu Zákona, jsou pod kletbou. Kdo věří, že se může postupně stát spravedlivým tím, že neustává věřit v Ježíše a snaží se žít Zákonem, je pod Jeho kletbou. Tito lidé sice věří v Boha, nicméně se stále domnívají, že pro spásu musí žít podle Zákona.
Drahý příteli, domníváš se, že dokud jsme naživu, můžeme se stát spravedlivými prostřednictvím svého díla? Jen vírou ve slovo Ježíšovo se můžeme stát spravedlivými, pak budeme spaseni. Můžeme být vykoupeni jen vírou v Ježíšův křest, v Jeho krev a v to, že Ježíš je Bůh.
Proto pro nás Bůh připravil zákon víry, cestu, jak se stát spravedlivými. Vykoupení vodou a Duchem nespočívá v lidském díle, ale ve víře ve slovo Boží. Bůh nás stvořil pro tuto víru. Tak to Bůh připravil a tak to i dokončil.
Proč ti, kteří věřili v Ježíše, nebyli vykoupeni? Je to proto, že nepřijali slovo vykoupení prostřednictvím vody a Ducha. Avšak my, kteří jsme stejně nedokonalí jako oni, jsme byli vykoupeni pro naši víru ve slovo Boží.
Pracují-li dva lidé na brusu, ten, který je ponechán, bude pokračovat v práci i poté, co druhý byl uvolněn. Ten, který je ponechán, nebyl dosud spasen a musí pokračovat ve svém úsilí o vysvobození. Proč byl jeden uvolněn a druhý je ponechán?
Protože jeden poslouchal slovo Boží a věřil v ně. Druhý, který se dřel, aby dodržel Zákon, byl nakonec uvržen do pekla. Pokoušel se doplazit se k Bohu, ale Bůh jej setřásl právě tak, jako my setřásáme brouka, když se snaží vylézt po naší noze. Jestliže se člověk pokusí plazit se k Bohu dodržováním Zákona, jistě bude uvržen do pekla.
Proto musíme být vykoupeni vírou ve vodu a Ducha.
„Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘ Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry‘“ (Galatským 3:10-11, Římanům 1:17).
Nevíra ve slovo Boží je hřích před Bohem. Je rovněž hříchem opustit slovo Boží na základě vlastních měřítek. My, lidské bytosti, nemůžeme žít podle Jeho Zákona, neboť jsme od narození hříšníky. A v hříchu pokračujeme po celý náš život. Hřešíme tu a tam, všude, kde se ocitneme. Musíme poznat, že jsme z masa a nemůžeme než hřešit. Člověk je jako velký džber plný hnoje. Nosíme-li jej kolem dokola, nepřestáváme trousit jeho obsah. Jsme přesně takoví. Trousíme hřích, kamkoli se vydáme. Dovedete si to představit?
Chcete nadále předstírat, že jste svatí? Kdybyste byli schopni jasně vidět sebe sama, vzdali byste marnou snahu stát se svatými a uvěřili byste ve vodu a krev Ježíše.
Musíme zahodit naši zatvrzelost a přiznat před Bohem, že jsme hříšníky. Potom se musíme navrátit k Jeho Slovu a poznat, jak nás spasil vodou a Duchem.
